Podle mého názoru dnešní muži už nejsou tak mužní jako bývali kdysi, protože v dnešní době opravdu okolo sebe vidím, že je pánové na sebe dávají make-up. A sice třeba kdyby si dávali na sebe nějaký krycí krém, aby třeba zamaskovali pihy nebo jizvy nebo pigmentové skvrny, tak bych se ani nedivila, protože podle mého názoru by to asi také bylo více praktické, protože i pánové se sami sobě chtějí líbit a chtějí vypadat dobře i pro své okolí. Ale že pánové třeba nosí rtěnku anebo výraznou tvářenku, tak tohle mi přijde docela takové neefektivní a takové zženštilé.

Já vím, že v dnešní době je to úplně normální, že vlastně už je taková genderová neutrálnost, že vlastně obě dvě pohlaví mají stejné pozice. Ale také víte o tom, že dokonce pánové říkají, že menstruují. Jsou to takoví pánové, kteří si myslí o sobě, že jsou ženy, třeba že si týden myslí, že jsou pánové a potom další týden si myslí, že jsou zase ženy. Já nevím jak vy, ale tohle už je podle mého názoru asi třeba na nějakou léčbu. Něco jiného je, když se člověk narodí v jiném těle, třeba když se narodí dítě a je to chlapeček a potom se postupem času cítí jako holčička.

Cítí se jako žena, tohle je úplně něco jiného a myslím si, že tohle je chyba přírody. Taková hříčka přírody a tohle úplně chápu, že by se tohle mohlo změnit. Jenomže když potom lidé v dospělosti si uvědomí, že najednou jsou žena anebo potom další den muž, tak to je podle mého názoru takové asi trošku divné. Někdy si říkám, jestli to třeba není nějaká bipolární porucha nebo něco podobného. Kdyby tohle třeba udělal můj syn, tak bych se asi zbláznila, kdyby mi syn neřekl, že je gay, tak tohle mi vůbec nevadí, protože tohle už normálně se děje. Ale že by mi syn řekl, že je například pes anebo že se cítí jako strom, tak tohle by mi opravdu hodně vadilo. Pánové, vzchopte se.

Vždycky jsem si říkala, že muži jsou opravdu něco jiného než my ženy. Samozřejmě, že to zase nemyslím úplně tak ironicky, jak se mnoho lidí myslí. Jednu už jsem se zmínila před mým strejdou, že mě opravdu muži štvou a že už jim nevěřím. A kdybyste viděli ten strejdy výraz v obličeji, tak byste se smáli. Anebo byste se také možná už dokonce lekli. Strejda byl úplně jako vyjevený a hodně ho to prý urazilo. Absolutně nechápu, proč to strejdu mohlo urazit, když jsem neměla na mysli vůbec jeho, ale spíše jsem myslela tak všechny muže všeobecně. Navíc si myslím, že můj strejda mě mohl také pochopit, protože ví, že jsem za poslední čtyři roky prošla dvěma opravdu nehezkými rozchody, takže je logické, že zrovna já nebudu mít k mužům opravdu veliký respekt, a ne nebudu je mít zrovna v oblibě.

To se dá přeci pochopit, ne? Takže jsem si řekla, že mi bylo opravdu nejlepší, kdyby strejda prostě a jednoduše pochopil, že nemám na muže náladu. A že když náhodou řeknu, že mě muži tvou a že je nemám ráda, tak to přeci logicky neznamená, že už je do konce svého života nebudu milovat a nebudu mít žádného muže dále ve svém životě.

Nebo, že nebudu mít žádného partnera. Opravdu jsem se tohle snažila svému strejdovi vysvětlit, ale i tak mi stejně vůbec nevěřil a řekl mi, že prý jsem asi hodně náročná na muže anebo že jsem prý rozmazlená. Zase ani nevíte, jak moc mě to urazilo. A byla jsem naštvaná, že jsem se strejdou potom asi tři týdny nemluvila. Takže jsem si řekla, že raději, než abych zase řekla nikomu svůj názor o mužích, tak raději budu ticho, abych zase náhodou někoho omylem neurazila. Opravdu nikoho urazit nechci, takže raději budu ticho a budu mít klid. A jaké máte vy zkušenosti s muži? Myslíte si, že jsou muži páni tvorstva nebo se to jen tom tak moc zveličuje? Je opravdu mnoho názorů o mužích, že bych se v tom nevyznala.